Použití tibetských zpívajících mís

Popis jednotlivých možností použití, která zde uvádím, je poměrně stručný. Postupně jej budu rozšiřovat a upravovat, tak vás prosím o trpělivost a schovívavost. Některá témata, která jsem níže naťuknul, si jistě zaslouží bližší prozkoumání, takže snad se máme na co těšit. Každopádně si s vámi o všem kolem tibetských zpívajících mís a víc rád popovídám na jednom z workshopů, které pro tento rok chystám.

Ale k věci...

Se zvukem tibetských mís můžeme pracovat na několika úrovních – fyzické, mentální a duševní.

Fyzická neboli tělesná úroveň

Při pouhém poslechu zvuku tibetských mís se snáz dostáváme do stavů hluboké relaxace, kdy se díky absenci všech vnějších stresorů dokáže naše tělo dokonale uvolnit a umožnit si prostor pro regeneraci na buněčné úrovni, ke které dochází zpravidla až ve stavech hlubokého bezesného spánku. Konejšivý zvuk tibetských mís zde funguje téměř jako ukolébavka.

Zvuk tibetské mísy se dá také použít jako detoxifikační nástroj při masáži zvukem. Co to masáž zvukem je a jak funguje, si můžete přečíst tady.

Čištění člověčího aurického pole je méně známou, leč velice efektivní procedurou používanou při prevenci nemocí a nápravě různých emočních nerovnováh. Existenci tohoto pole tady nehodlám nijak dokazovat, s jeho existencí jsem ztotožněn a důvody, proč tomu tak je, tady necítím potřebu pitvat. Zvídavému čtenáři snad jen doporučím pro začátek „vygooglovat“ ‚kirliánovou fotografii‘.

Tělesné tkáně se začínají okolní dominantní vibraci přizpůsobovat (začínají rezonovat s…) po zhruba dvaceti minutách přítomnosti v poli dané frekvence. Naše voda (tím myslím až 70 % obsahu našich těl) přebírá informaci z okolí po přibližně hodině. Koncerty tibetských zpívajících mís trvají více než hodinu, takže při nich máte dostatek času se v jejich zvuku velepříjemně „vykoupat“ a nechat se jím očistit.

Mentální úroveň

V tomto případě fungují tóny tibetských mís jako mantra, ke které se na cestě za meditací stále vracíme, dokud se naše mysl neuvolní natolik, že dosáhneme hlubokého klidu meditace. Abstraktní tóny tibetských mís zde nahrazují nějakou konkrétní mantru, která bývá složená ze slov s významem, což dává lidské mysli menší prostor pro vznik všemožných asociací a fantazií, kterými se nás naše mysl pokouší stále tak neúnavně zaměstnávat. Po chvíli koncentrace na zvuk tibetských mís se začne mysl uvolňovat, přestává být za každou cenu slyšet a vznikají chvíle vnitřního ticha. Samozřejmě jen do chvíle než si to naše mysl uvědomí a začne se ten stav pokoušet identifikovat, zařadit, vysvětlit, uchopit, porovnat a bombardovat nás svými závěry, možnostmi a hodnoceními. A jsme zpátky v karnevalu myšlenkových forem. Což znamená jediné: uvědomit si to a znovu zaměřit pozornost zpátky na zvuk tibetských mís. Po čase s námi začne naše opičí mysl spolupracovat a chvíle meditace se začnou prodlužovat, až nám jednoho dne bude ke vstupu do meditace stačit trojí zacinkání na tibetskou mísu.

Rád bych zdůraznil, že „mantrování“, práce s dechem nebo pozorování plamene svíčky z principu nelze nazvat meditací. Toto nejsou formy meditace, jsou to formy koncentrace. Jsou to nástroje na cestě k meditaci. Meditací není několik druhů, meditace je jen jedna.

Při koncentraci se soustřeďujeme na nějakou formu xy a všechno ostatní vylučujeme. Brousíme si pozornost, jako drápky, protože naše mysl jenom proto, že je František v meditaci, nepřestává fungovat a občas se pokusí naší pozornost opět zaujmout a tím nás rozptýlit. Jenže to my, díky cviku v koncentraci zaznamenáme dostatečně brzy, a protože jsme bdělí, citliví a vnímáme, kdy se nám mysl začíná probouzet, neskočíme jí na to.

Meditace je vlastně opak koncentračních cvičení, protože při meditaci všechno začleňujeme, uvědomujeme si Jednotu s okolím, jsme Jedno, jedno se Vším, jsme To, to Jedno, to Všechno.

Duševní úroveň

A co na to naše Duše? Co na to ten kousek živého Boha, který v nás plápolá? Tak to ví jen Bůh. :) Duše je dokonalá, tudíž nepotřebuje nápravy. Je dokonalá a nepotřebuje lidskou radu jak být.

Naším největším požehnáním bude právě splynutí s naší Duší, rsp. Její prožití, protože v Jednotě už jsme, jen si to plně neuvědomujeme. A to i díky tomu, že většinou věříme všemu, co se nám v hlavě vyskytne, bereme si to navýsost osobně a stále skáčeme na lep novým i starým myšlenkovým formám a vzorcům. Obávám se ale, že to jak spokojeně a plně žít v souladu s okolím, nelze vymyslet. Stačí se podívat kolem sebe. Společnost, ve které žijeme je výsledkem mnoha staletí (ne-li mnoha tisíciletí) vymýšlení a kalkulu. A konzum, sobectví, arogance a egoismus, vlastnosti, které jsou v dnešní době tak jasně viditelné a dokonce oslavované, jsou příznaky tohoto způsobu žití. Je snad jasné, že tento přístup, jedná-li se nám minimálně o zachování rodu, nefunguje. O vznešenějších hodnotách ani nemluvě. Ano, dokážeme o nich vzletně hovořit a psát tlusté knihy, ale to je jaksi vše. Lidská mysl evidentně neobsahuje recept na plný a spokojený život.

A proto… Meditujme, meditujme, meditujme. Poznejme sami sebe, poznejme nejhlubší podstatu naší bytosti a mysl berme jen jako to, co to ve skutečnosti je, jako náš velmi cenný nástroj nikoli jako hlavního diktátora.

S poklonou a přáním pevného zdraví

František Horváth