Co to ta tibetská zpívající mísa vlastně je?
Tibetská zpívající mísa se tvarem podobá přesně tomu, co už název napovídá – ručně tepané kuchyňské míse, přičemž zpívající mísa je vyráběná za účelem vytváření zvuku nikoli vaření. Jsou mísy ručně tepané, což je tradiční a pracnější způsob výroby a mísy odlévané a strojově obráběné, což je novodobý způsob výroby vycházející vstříc turistické poptávce. Strojem obráběné mísy nejsou k vytváření zvuku nejvhodnější, protože se k jejich výrobě používá příliš tvrdá mosaz. Některé mísy mají povrch tmavě matný, až černý a některé jsou leštěné. Mísy mohou být i zdobené různými drážkami nebo vrypy. U těch novějších jsou pak k mání i různé ornamenty, postavy nebo nápisy, které bývají zpravidla náboženského charakteru. Zvuk z tibetské zpívající mísy vyloudíme buď úderem paličky, nebo třením hrany mísy kůží potaženou paličkou.
Existuje mnoho druhů tzv. tibetských zpívajících mís, leč z Tibetu jich pochází pramálo. Valná většina dnes dostupných zpívajících mís je vyráběna v severní Indii a v Nepálu.
Tradiční příběh říká, že se „pravá“ tibetská mísa vyrábí ze sedmi kovů – zlata, stříbra, mědi, cínu, železa, olova a sedmého kovu „Tok-cha“ neboli nebeského kovu. Tento „nebeský kov“ je dle příběhu jen velmi těžce dostupný a ne každý ví, kde a jak ho hledat. Dá se prý „sklízet“ po bouřkách kdesi vysoko v Himalájích. Ryzost Tok-chy se potom pozná tak, že když vedle ní nasypeme hrst nevařené rýže, bude k sobě pravá tok-cha rýži přitahovat jako magnet přitahuje železné piliny. … Sám jsem nikdy možnost testovat vzorek Tok-chy neměl, takže rozhodnutí, zdali je něco takového možné či nikoliv, nechám na vás. Ale je to jen takový milý detail, rád bych se soustředil na příběh o sedmi kovech jako takový.
Příběh o sedmi kovech slyšíme ve spojitosti s tibetskými mísami ze všech stran, už jsme si na něj zvykli a považujeme ho za samozřejmost nebo dokonce za pravdu. Také jsem dlouho příběh o složení tibetských zpívajících mís ze sedmi kovů (ať už je sedmým kovem co chce) považoval za více méně autentický, i když možná dávno ne aktuální. Věřil jsem tomu, že starožitné tibetské mísy v sobě tuto kombinaci nesou a že díky tomu mají takové mísy jakousi výjimečnou kvalitu. Pochopitelně. A pak jsem si přečetl článek o jedné studii…
Dál čtěte pouze v případě, že vám jde opravdu o pravdu. Ti, co chtějí setrvat ve světě duhových jednorožců by měli přestat číst zde.
:)
Společnost Himalayan Bowls, která se obchodem se zpívajícími mísami zabývá už několik dekád, se rozhodla příběhu o sedmi kovech přijít na kloub a jednou pro vždy zjistit, kde je pravda. Vznikla sbírka více než stovky kusů starožitných zpívajících mís (!) a tyto mísy byly následně v anglickém Oxfordu testovány. Zjištění byla možná překvapivá leč zároveň pochopitelná.
V žádné z testovaných mís nebyla nalezena kombinace sedmi kovů. 100 % mís se skládalo z bronzu s pohyblivým poměrem mědi a cínu, přičemž několik z testovaných mís obsahovalo navíc necelá 2 % železa.
Celý článek v angličtině najdete zde.
Takže tak, sedm kovů neexistuje. Je mi líto. Tedy vlastně není. Protože to dává smysl.
Staletími pokusů a omylů přišlo umění metalurgie k závěru, že nejvhodnější slitinou k výrobě hudebních nástrojů neboli tóny generujících rezonančních zařízení, je bronz. Ovšem ne bronz ledajaký. Bronz používaný k výrobě rezonančních nástrojů má přesný poměr mědi a cínu (77:23) a jinak se mu také říká zvonovina. Přítomnost jiných kovů jako je zlato nebo stříbro by rezonanční kvalitu zvonoviny ovlivnilo a výslednému zvuku zpívajících mís ve výsledku dokonce i uškodilo.
Je to celé tedy jen příběh. Příběh, díky kterému se tibetské mísy asi občas i lépe prodávají a proto jej většina prodejců stále dokola opakuje. Je ale nutné si přiznat, že ty „zaručeně sedm kovů obsahující mísy z Tibetu“ jsou jen marketingový tah na turisty a fanoušky tajemna. Je to příběh tak silný, že se mísy ze sedmi kovů dokonce začínají v Nepálu vyrábět na zakázku. Zajímavé že?
Začátkem roku 2013 jsem se byl v severní Indii podívat, jak taková mísa vlastně vzniká. Jel jsem tam na pozvání rodiny, která se už několikátou generací výrobou zpívajících mís zabývá. Jedna z hlavních otázek, na které jsem se během mé třídenní návštěvy měl v úmyslu zeptat, se týkala právě složení slitiny, ze které se mísy vyrábějí. Za kým povolanějším v tomto případě jít než za jedním z mála výrobců, neníliž pravda? Ale nebylo to tak jednoduché nebo spíš jednoznačné. Ptal jsem se na to samé dokonce několikrát, protože jsem měl pocit, že si nerozumíme, ale na mou otázku pokaždé odpovídali vyhýbavě, stroze a bez chuti si o tom dál povídat. Řekli jen „seven metals“ (sedm kovů) a bylo po odpovědi. Typicky indické. Ind vám stokrát radši řekne to, co si myslí, že slyšet chcete než to jak se věci skutečně mají. Pojal jsem tedy podezření, že nemluví pravdu a nechával jsem si tuto otázku dál nevyjasněnou. No a pak se dostavil již zmiňovaný článek s onou oxfordskou studií a všechno zapadlo do velmi smysluplných kolejí.
Doufám, že nejste příliš zklamaní. Pokud ano, zkuste se na to podívat z té lepší stránky – o další iluzi míň. ;) Další dobrá zpráva je, že i v dnešní době je možné si pořídit kvalitní zpívající mísu vyráběnou stejným způsobem, jakým se mísy vyráběly po staletí – tedy ručně tepanou a z kvalitní zvonoviny.
S poklonou a přáním pevného zdraví
František Horváth